Příroda v akci

Štěpánovský potok pramení v malebné krajině pod Blaníkem, jeho tok míří k severu, kde se po 18 kilometrech vlévá do Sázavy.  Jeho členité břehy a čistá voda jsou domovem řady zajímavých druhů rostlin a živočichů. Podél dolního toku roste olše lepkavá, vytvářející kolem meandrů potoka lužní olšiny, ve kterých najdeme sasanky hajní a mokrýše střídavolisté. V čisté vodě žije živočich s hadovitým tělem – mihule potoční. Její larvy – minohy – žijí řadu let zahrabány v náplavech potoka a čekají na svůj velký den, kdy dospějí a budou moci založit novou generaci. Pod kameny a kořeny stromů se ukrývá rak říční, ve strmých stěnách břehů si staví své nory ledňáček říční. V potoce žije pstruh potoční, plotice obecná, hrouzek obecný. Dolní tok Štěpánovského potoka byl pro své přírodní hodnoty v roce 1993 prohlášen přírodní rezervací.

Přírodní rezervace Podlesí se nachází v první zóně Chráněné krajinné oblasti Blaník nedaleko Louňovic pod Blaníkem. Zahrnuje dva rybníky a navazující mokřadní louky. Zvláště velmi cenná je prameništní rašelinná louka nad Velkým Býkovickým rybníkem, která představuje jedinečnou ukázku druhově bohaté květnaté louky, jakých byly kdysi v naší krajině desítky. V květnu a červnu nás na první pohled upoutají fialové květy prstnatce májového – ohrožené české orchideje, které v Podlesí  roste několik stovek. Bílé chomáče chmýru jsou typické pro suchopýr úzkolistý, pomocí chmýru se semena větrem šíří do okolí. Nejvíce zamokřené části osídlila vachta trojlistá, žluté blatouchy a pryskyřníky.  Zkušený pozorovatel tu dokáže rozlišit dokonce 14 druhů ostřic. Louky je třeba pravidelně ručně kosit. Stejně tak se musí pečovat o nově vytvořené tůně, které by jinak zarostly přesličkou. Početné rodiny skokanů zelených zde každý rok vyvádějí nové potomstvo. Pro jedinečné přírodní hodnoty byla Přírodní rezervace Podlesí zařazena do Národního seznamu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000.

Jaro přináší do údolí Sázavy jasné a čisté barvy. Poutníci, kteří sejdou z cesty od hradu Český Šternberk a dají se stezkou při řece, najdou kvetoucí ostrov. Jednolitou zeleň jehličnatých lesů v oblouku řeky střídá směs listnáčů. Na skalnatých srázech území Na Stříbrné kvetou rok co rok desítky lýkovců jedovatých. Růžové květy silně voní a lákají hmyz, čerstvě probuzený ze zimního spánku. Lýkovec je věrný svému jménu – celá rostlina i s plody je jedovatá. Pestrý les s převahou buků ušel pozornosti lesníků díky neschůdnému, svažitému a skalnatému terénu. Na některých místech se zde dobýval stavební kámen a i horníci se zde zastavili. Na úpatí svahu je do nitra skal vyhloubena průzkumná štola, kterou kdysi pátrali po stříbře. Odtud má toto místo své jméno. I když pak lidé štolu opustili, nezůstala bez života. Usídlily se v ní několik druhů netopýrů. . V chladném podzemním klimatu zavěšeni na stropě štoly tráví zimu. Po dlouhém spánku nakonec vyletí ven přivítat jaro a kvetoucí lýkovce nahoře v lese.

Mokřady Na pramenech se nacházejí nedaleko městečka Načeradec, jihovýchodně v lesích u Horní Lhoty.  Tvoří je rašeliniště skryté hluboko v porostu podmáčených smrčin a pás rašelinných luk. Roste zde zvláště chráněná rosnatka okrouhlolistá. Tato drobná květina s červenými chlupy na listech patří mezi naše masožravé rostliny. Její bílé květy se na rašeliništích objevují v červenci. Sousedním rašelinným loukám dominují vysoké byliny, zejména přeslička poříční.  Ze vzácnějších druhů rostlin tady roste vachta trojlistá. Rašeliníky tady najdeme pod porostem bylin, typické kopečky na tomto místě tvoří jen vzácně. Bez sečení by však louky brzy zarostly náletem olší a vzácné rostliny by vymizely. Proto o mokřady pečují ochránci přírody z Vlašimi, kteří zde navíc vyhloubili soustavu tůní pro obojživelníky. Žáby nové domovy rychle objevily a v tůních můžeme zastihnout skokany zelené.

Podhrázský rybník se rozkládá na více než padesáti hektarech v ploché krajině při úpatí přírodního parku  Džbány - Žebrák.  Historie rybníka sahá až do poloviny 17. století. Po celou tu dobu sloužil rybník chovu ryb. Rybáři zde lovili kapry, líny, štiky i sumce. Kromě nich žijí v rybníce i drobné rybky – plotice nebo oukleje. Velká vodní plocha a vysoké rákosiny tvořené orobincem nebo chrasticí poskytují vhodné podmínky pro celou řadu druhů vodních ptáků. V mělké vodě ráda loví volavka popelavá. Její kořistí se stávají především drobné rybky a žáby, ale uloví i menší ptáky.  Poznáme ji podle štíhlého těla a šedého peří, ale protože je velmi plachá, není snadné se k ní přiblížit.  Nejlépe ji, stejně jako ostatní ptáky, můžeme pozorovat pomocí silného dalekohledu z hráze rybníka. Blíže se za nimi ale nevydávejme, rákosí velmi důkladně ukrývá křehká ptačí hnízda, která by mohla být snadno zničena. Pro pozorování je nejlepším obdobím časné jaro, kdy se ptáci vracejí z teplých krajin, nebo podzim, kdy se zde houfují k odletu.  Protože je Podhrázský rybník významnou zastávkou na cestě desítek druhů tažných ptáků, stal se již před více než půl stoletím přírodní rezervací. Odměnou pro ochránce přírody tak může být pohled na majestátní let orla mořského nad rybníkem.

Ještě než řeka Sázava skončí svou dlouhou cestu a přijme náruč své větší sestry Vltavy, protéká obloukem kolem vrchu Medník. Medník porůstají bučiny a habrové doubravy, ale jeho největším pokladem je malá rostlinka – kandík psí zub. Poznáme ho snadno podle růžového květu se žlutým středem, jehož okvětní lístky jsou neobvykle nazpět ohnuté. Celá rostlinka má obvykle jen dva skvrnité listy. Medník představuje jedinou lokalitu kandíku v Čechách a zároveň i nejsevernější v celé Evropě. Rozkvétá pravidelně v březnu a dubnu na místě, kde se říká „ V jámách“. Les má řadu dalších obyvatel. Při procházce nám může zkřížit cestu užovka obojková, která v blízkosti potůčku pátrá po své nejoblíbenější kořisti – po žábách a dalších obojživelnících. Mlok skvrnitý je ale před ní v bezpečí, které mu zaručuje jeho jedovatá pokožka. Medníkem prochází stejnojmenná naučná stezka, která nás zavede i na úbočí, kde leží stará štěrkopísková terasa Sázavy – místo, kudy tekla před milióny lety.

Malý Blaník žije ve stínu svého bratra – Velkého Blaníku. Vrcholová skaliska tvoří ortoruly – horniny s deskovitou odlučností. Skály pak vypadají jako opuštěné dílny středověkých kameníků nebo pobořené hradby. V majestátním tichu spící přírody stojí pod vrcholem Malého Blaníku zřícenina barokní kaple sv. Máří Magdaleny. Kaple byla vystavěna roku 1753, ale již v roce 1781 byla z nařízení císaře Josefa II. zrušena. Lidská práce a úsilí tak přišly nazmar… Kaple osiřela a splynula s okolním lesem. Uprostřed vyrostl mohutný smrk, kterému se říká Velký Mnich. V létě nese Malý Blaník vypínající se nad Louňovicemi na svém vrcholu čepici buků. V zeleném šeru prastarých bučin není příliš místa pro lesní byliny, ani malým semenáčkům buku se zde nedaří, kromě kamenité půdy je ohrožují také četní mufloni a srnčí zvěř.

Zámecký park na Konopišti patří k největším a nejhodnotnějším parkům v České republice. Na téměř 230 hektarech zde roste neuvěřitelné množství stromů a keřů rozličných druhů, barev a tvarů. Návštěvníci Konopiště se během prohlídky dozvědí, že zámek vznikl v 18. století přestavbou původně gotického hradu že do  této doby se také datují první parkové úpravy jeho okolí. K největšímu rozkvětu parku a zahrad ovšem došlo na přelomu 19. a 20. století, kdy se Konopiště stalo rodinným sídlem arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. V okolí zámku je park upraven ve stylu francouzských zahrad s bohatou sochařskou výzdobou a terasami. Od Benešova k němu vede alej lemovaná lipami srdčitými, topoly šedými a různými druhy dubů. K romantickým procházkám je jako stvořená Růžová zahrada. Upravený parter s četnými sochami je obklopen stromy, tvořícími četná zákoutí s pěšinami. Je tu pěstováno přes 200 druhů růží a jejich kultivarů. Již při založení zahrady jich sem na pokyn arcivévody vysadili přes 8 a půl tisíce. Louky v jednotlivých částech parku jsou lemovány řadou exotických dřevin. Rozlehlý zámecký park skýtá dobré útočiště i divoké zvěři. František Ferdinand založil také nedaleké bažantnice a do parku a ostatních loveckých revírů nechával vysazovat stovky kusů drobné i vysoké zvěře. Součástí parku je i velký zámecký rybník, kolem kterého vede vycházková trasa. Zejména na podzim je odtud možné spatřit zámek, nádherně se zrcadlící na vodní hladině.