Keltská stezka

Území, kterým Keltská naučná stezka prochází, je velmi cennou přírodní i archeologickou lokalitou. Zdejší přírodní rezervace Šance byla vyhlášena na ochranu skalnatých svahů v údolí Břežanského potoka s významným geologickým profilem, na ochranu dubového lesa, vyvinutého v několika přirozených typech, a ohrožených druhů rostlin a živočichů, převážně na skalnatých svazích údolí. 

Rezervace se vyznačuje značnou různorodostí. Na jižních svazích se rozkládá tolitová doubrava, teplomilné společenstvo se zakrslým dubem zimním, skalníkem celokrajným, tolitou lékařskou, jestřábníkem chlupáčkem, jestřábníkem bledým, bělozářkou liliovitou a třemdavou bílou. Na severních svazích a na místech s hlubší a vlhčí půdou jižních svahů roste černýšová dubohabřina s plicníkem lékařským, jaterníkem podléškou, sasankou hajní, ptačincem velkokvětým, černýšem hajním, mydlicí lékařskou, náprstníky červeným a velkokvětým a dalšími. 

Prostor rezervace je také klasickou českou entomologickou lokalitou, hojně navštěvovanou řadou českých vědců už na počátku české vědy. Jedním z nich byl i entomolog Franz Anton Nickerl, profesor přírodovědy na pražské polytechnice. Jeho jméno je na pamětní desce na skále ve stráni Břežanského údolí.

Oblast dřívějšího soutoku Vltavy a Berounky (Berounka trvale přemístila své ústí do dnešní polohy až při povodni r.1829) byla již od pravěku významnou křižovatkou obchodních cest. Archeologické nálezy dokládají, že protější vrch Hradiště byl osídlen opakovaně již od pozdní doby kamenné.