Třebsínská PIETA připomíná hrůzy druhé světové války

Životy zavražděných vězňů koncentračního tábora Hradištko i stíny na duši obyvatel regionu mezi Vltavou a Sázavou, který byl vystěhován za druhé světové války kvůli vybudování cvičiště SS, připomíná nový památník Pieta. Byl odhalen v květnu v Třebsíně na louce u bývalého protitankového příkopu. Autory záměru a výtvarného zpracování byli patrioti regionu, manželé Tomáš a Martina Tichých. Kovový památník ve tvaru obřího květu pampelišky vyrobil umělecký kovář Ivan Preisler. Na finančním zajištění projektu se podílely Kultura Posázaví a Povltaví, Mezi řekami, z.s., obec Krňany, Středočeský kraj a sbírky občanů regionu a návštěvníků festivalu Třebsínské zvonění.

K podobě Piety inspirovalo Tomáše Tichého vyprávění pamětnice Evy Stupkové, která se zajímala o historii Hradištka, dopisovala si s bývalými francouzskými vězni zdejšího koncentračního tábora a psala o jejich osudech. Vězni hradištského koncentračního tábora byli v nelidských podmínkách nuceni na sklonku války kopat v Třebsíně protitankový příkop. Ve dnech 9. až 11. dubna 1945, cestou do Třebsína a zpět i při samotných pracích 50 z nich komando SS nelítostně zavraždilo.

Pampeliška, která dala podobu Pietě, je symbolem strádání vězňů. „Francouzští zajatci vyhledávali na cestě do práce rašící květy pampelišek, které jim svou chutí připomínaly salát. Trhali je a pojídali, aniž dbali na kruté rány, které jim při tom uštědřovali němečtí kápové. Jednomu drobnému chlapci se takový úlovek obvykle nepodařil. Až jednou – bylo to v dubnu 1945, kdy bylo zajatcům přikázáno kopat hluboký protitankový příkop u Třebsína, spatřil nad sebou rozkvétající „pissonlit“, jak Francouzi tuto květinku nazývali. Kývala na něho na okraji příkopu a on se bez váhání pokusil pro ni vyškrábat. Marně na něj volali jeho kamarádi, snad je ani nechtěl slyšet. Určitě neslyšel výstřel dozorce, jenž na něj zamířil. Padl zpátky na dno příkopu a v tuhnoucích prstech svíral rozkvétající poupátko toho jara, které pro něj – kdyby zůstal naživu – mohlo být předzvěstí svobody,“ zaznamenala Eva Stupková jedno z vyprávění.

Zpracováno podle informací Václava Šmeráka a facebookové stránky sdružení Mezi řekami. 

jt