Zpráva ze dne středa 6. září 2006
Zlato je v podstatě všudepřítomné, ale v tak malých koncentracích, že se nedá těžit.
Pouze v místech, kde došlo ke geologickým zlomům, se zlato navrstvilo, a jsou zde vhodné podmínky k otevření hlubinného dolu. Ale ať už se k získání zlata používalo hlubinné dolování, nebo povrchové rýžování, šlo vždy o velice namahavou práci, zlato těžili námezní dělníci, pracující za málo peněz v těžkých podmínkách s mnohdy nevyhovujícími nástroji.
Horník k těžbě zlata používal majzlík, kladivo a mlátek. Nezbytnou součástí těžby byly samozřejmě lampy a kahany. Nejprve se používaly jednoduché keramické kahany, ve kterých hořel knot, napájený roztaveným lojem. S postupem doby došlo na kahany kovové, které v 19. stol. nahradily plynové karbitky a následně akumulátorové svítilny.
K narušení skal používali horníci tzv. metody “sázení ohně,“což je zahřátí skály na vysokou teplotu a její následné prudké zchlazení. Skála popraskala a dala se mnohem snáze těžit. Poté se dostávala na povrch pomocí žentouru, nebo rumpálu, tedy ručně. Nic příjemného.
Co se s vytěženou horninou dělo dál a jak to vypadá v jediné, veřejnosti přístupné štole sv. Josefa, se dozvíte v reportáži..............
K tomuto příspěvku nemáme žádnou související fotografii. Budeme rádi, když ji sem přidáte.