Zpráva ze dne úterý 1. září 2015
Dosud nebylo v Evropské unii překonáno české prvenství, aby se státník ve věku 34 let stal premiérem. To patří Stanislavu Grossovi (1969–2015), jehož postavu můžeme snad řadit mezi Jílováky, i když ho s tímto zlatohorním městem spojoval vlastně pouze občasný pobyt v jedné z pěkných chat v místech malebně nasměrovaných ke slunci. Lokalita se nazývá Borek.
Vede sem dobrá silnice s asfaltovým povrchem a stoupá k lesu. Vlevo jsou v zeleni zahrad ukryty rodinné domky, proti nim pole s tušenou keltskou minulostí a za nimi se nabízí malebný obraz kopců. Dokonale je skryta řeka i železnice. Sázava se tady ozývá hlavně v době rychlého jarního tání a dřenic v případě hojnosti sněhu i ledu na Vysočině. Dnes už jen motorové soupravy pravidelně porušují ticho, když se nedaleko vynoří z hlubokých zářezů a přiblíží k některému z přejezdů. V příznivých dnech znají cestu k Horní bočině houbaři, obdivovatelé náročných cyklistických tras, byť občas lesní klid poruší nákladné čtyřkolky.
Pár velikých drobností
Málokdo možná tuší, že právě železnice figurovala v životě asistenta strojvedoucího Stanislava Grosse před jeho vstupem mezi politické velikány našeho státu. Střední průmyslovou školu dopravní v Praze absolvoval v letech 1984–1988. Nastoupil do depa ve Vršovicích jako elektromechanik. Ačkoliv tenkrát ještě jezdila „pára“, pouze osobní záznamy by mohly potvrdit, zda patřil mezi pomocníky strojvedoucího. Ten, když v obsluze stačil na všechno sám, yl v ajzenboňáckém slangu zván jednomužkou. Pro St. Grosse následoval dvouletý pobyt v armádě v Olomouci. V závěru jeho vojančení se po desetiletích obnovila činnost Československé sociálně demokratické strany. Životopisci slavných českých postav tvrdí, že po návratu do civilu začal působit v čele mladých sociálních demokratů. To vlastně odstartovalo Grossovu politickou a následně poslaneckou kariéru, nejprve v České národní radě. Před koncem tisíciletí se vrátil ještě do vysokoškolských poslucháren, které ho ocenily titulem Mgr., v roce 2004 pak studium zakončil v Plzni doktorátem.
Státnická kariéra
Byla rychlá, sportovně řečeno vrcholová, ale také shodou okolností časově omezená. Odehrávala se pod hlavičkou sociální demokracie. Ve vládě M. Zemana (2000–2002) působil jako ministr vnitra. O dva roky později už zastával post 1. místopředsedy vlády České republiky. Až do roku 2005 byl jejím předsedou. Ne pouze politické změny však ovlivnily jeho odchod. Poté se věnoval advokátní a podnikatelské činnosti. Nezapomínal však na ženu Šárku a dvě dcery. I když zdravotní a rodové indispozice se nedaly přehlédnout, mládí a chuť být prospěšným ledacos překryly. Že však v odchodu na věčnost předběhne tatínka zhruba v polovičním jeho věku, v to nikdo nevěřil.
Zlatohorní doteky
Uctivě se prý zdravíval se sousedy. Ačkoliv povinnosti a správa věcí veřejných ho plně spojovala s Prahou, ani samotné Jílové mu nebylo neznámé. Majitel známého jílovského Floriana rád zavzpomínal na Grossovo působení ve funkci ministra vnitra. Jedno z prvních zasedání se uskutečnilo právě tady. Horní část objektu je totiž vyhledávána nejen pro svatby. Také zářijové Dny Evropského dědictví bývají pro mnohé účastníky zakončeny zde. A JUDr. St. Gross patřil mezi vítané hosty.
Jaromír Košťák
K tomuto příspěvku nemáme žádnou související fotografii. Budeme rádi, když ji sem přidáte.