Ministr JUDr. Jiří Hájek a Krhanice

Posázavský Pacifik se v uctivé vzdálenosti vyhýbá této obci asi s jedním tisícem obyvatel, která vstoupila do povědomí první písemnou zprávou z roku 1360. Z novodobých dějin se připomíná také její obyvatel Otakar Brousek (1924–2014), divadelní a televizní herec. Blízké okolí Krhanic se zapsalo do povědomí hlavně vztahem k armádě. Dělostřelecká posádka tady sídlila před 2. světovou válkou. Po ní se nakrátko stalo místem čekání Němců na odsun podle závěrů Postupimské konference. Pak se sem opět vrátila na několik desítek let československá armáda. Od roku 1996 byla zdejší kasárna přeměněna na Vojenské technické muzeum se stovkami kusů kolové, pásové i raketové techniky. Poslední srpnový víkend vstoupil do povědomí příznivců Tankovým dnem. Opečovávaná vojenská technika se zastoupením také americké s tradiční bílou hvězdou je k vidění tak říkajíc pod střechou i v bojových ukázkách.

Krhanická škola

Jako vesnická jednotřídka na začátku minulého století měla snad jedinou mimořádnost. Působil tady pan řídící J. Hájek s evangelickým náboženským přesvědčením. A to byli duševní hloubavci se smyslem pro vzdělávání. Dne 6. června 1913 se v rodině narodil jediný syn. Rodiče mu umožnili pobyt u evangelického pastora, kde se naučil německy a nejen přičichl k francouzštině. V roce 1924 se rodiče přestěhovali do pražských Vršovic a Jiří byl přijat do vinohradského gymnázia. Ve studiu pokračoval na Právnické fakultě Karlovy univerzity. Už tenkrát se však u něho projevil zájem o politickou činnost. Začínal  mezi pracující mládeží, stal se poslancem a pokračoval ve státnické a diplomatické službě. Ale jak už se to v tomhle „řemesle“ stává, ne vždy sklízel jen obdiv a uznání, ale také tvrdé pády.

Většinou vše dvakrát

Po březnu 1939 se zapojil už JUDr. Jiří Hájek do národního hnutí pracující mládeže. Aktivně, což vadilo tzv. novým pořádkům. Proto už v listopadu byl odsouzen k 12 letům v hamburské věznici. Přežil. Hned po osvobození se stal tajemníkem Ústřední rady odborů, ale působil také „doma“  jako funkcionář SČM a Mezinárodního svazu mládeže.  Některé prameny udávají, že spolupracoval na sloučení Čs. sociálně demokratické strany s komunistickou. V roce 1950 zakládal Vysokou školu hospodářských a politických věd. Stal se rektorem. O několik let později už byl děkanem Fakulty mezinárodních vztahů UK. A druhý rozpor se zákonodárci? Ten ho postihl o necelých třicet let později v souvislosti se vstupem vojsk na naše území v roce 1968. V Radě OSN dokonce protestoval. Po návratu to JUDr. J. Hájka stálo křeslo ministra a „přítomnost“ v ÚV KSČ.

Dvakrát působil v diplomatických službách. V letech 1955–1958 jako velvyslanec v Londýně a zástupce ČSSR v OSN (1962–1965). Dvakrát byl i ministrem. Nejdřív v čele školství, a to do 20. dubna 1967, a od 8. dubna 1968 se stal ministrem zahraničních věcí. Hájkovo jméno bylo ozdobeno dvěma tituly – JUDr. a Dr.Sc. A snad ještě více jak dvě veliké drobnosti. V roce 1973 musel odejít do důchodu. Posledním jeho pracovištěm byl Historický ústav Československé akademie věd. O čtyři roky později podepsal Chartu 1977 a v roce 1988 zakládal Čs. helsinský výbor a stal se jeho předsedou. Dva roky (1990–1992) byl poradcem A. Dubčeka. 

A na závěr dvě nominace, které se neuskutečnily: na Nobelovu cenu a státní vyznamenání. 

Jaromír Košťák