Ve Hvězdičce tentokrát „O Smolíčkovi“

„Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou, Smolíčka Pacholíčka jeskyňky pryč nesou“. Když uslyšíme tuhle známou větu, tak určitě každý z nás pozná, co je to za pohádku? Přesně tak, první pohádka v novém roce, kterou hrálo Mateřské centrum Hvězdička v krásném prostředí auly benešovského gymnázia, byla „O Smolíčkovi“.

Sál byl nabitý malými i velkými návštěvníky, kteří se velice dobře bavili. Jen děti byly tentokrát hodně vyjukané, protože se bály o Smolíčka. A není divu, Jezinky byly záludné a proradné až kam. Respekt budily už jen svým zevnějškem. A když dvojhlasně svými skřehotavými hlásky přemlouvaly Smolíčka, aby jim otevřel, a strkaly oknem do chaloupky své dva kroutící se „prstíčky“, tak se o něj děti moc bály, a oprávněně. Smolíček byl důvěřivý a Jezinkám opravdu otevřel.

Největší zážitek byl pro děti, když ho odvlekly do své chýše, kde si ho pěkně vykrmovaly samými dobrotami, a pak do něj píchaly vidličkou, zda je dost tlustý na upečení. Nakonec ho posadily na opravdový pekáč a pěkně si ho osolily a okořenily. To už i dospělí diváci začali pochybovat, jestli Smolíčka vážně nesní.

Naštěstí byly Jezinky mlsné a vydaly se ještě do lesa na houby. Nejvíc jim chutnaly červené a zelené vochomůrky a ty na Smolíčkovi prostě nemohly chybět. Toho Smolíček využil a zkusil naposledy zavolat na jelena. Ten ho naštěstí uslyšel a zachránil. To si všichni oddechli, že to i tentokrát dobře dopadlo.

Důvěřivého Smolíčka si zahrála Jana Rendová, proradné a mazané jezinky Martina Götzová a Šárka Kubů. Pohádkou coby vypravěč a hrou na kytaru provázela diváky Iva Sadílková.

A na jakou pohádku se můžeme těšit v únoru? Myslím, že ji také všichni dobře známe. Bude „O kohoutkovi a slepičce“.

Blanka Škorpová, MC Hvězdička

Přílohy ke stažení:
Pohádka O Smolíčkovi