Kaplička sv. Prokopa
Český Šternberk -KAPLIČKA SVATÉTO PROKOPA
Pověsti a legendy o zázracích, které konal i po své smrti, přilákaly do Posázaví množství poutníků, ctitelů a prosebníků. Se svatým Prokopem je spojena i legendy o Čertově brázdě. Nevěřícím pomáhal najít ztracenou víru, uzdravoval nemocné, odsouzené a hříšné dovedl k pokání. Jeho duchovní poselství dokázalo vždy bojovat s protivenstvím a zlem. Lidé se k němu upínali v těch nejtěžších chvílích.
Český král Přemysl Otakar I. přidal sv. Prokopa k patronům České země a papež Inocenc III. jej roku 1204 Prokopovu svátost Boží. Prokop bývá označován za mocného divotvůrce a nebeského přímluvce.
Na počátku 11. století Prokop opustil svoji rodinu a vydal se do Posázavských lesů, rozjímat s Bohem. Jako poustevník se usadil v malé jeskyni nad řekou Sázavou. Postupně se k němu přidávali další žáci, až zde vznikla malá poustevnická komunita. V jeho jeskyni ho navštěvovali Démoni, ale s pomocí Boží je dokázal vyhnat. Zlo představuje ČERT, kterého zapřáhl do pluhu a vyoral s ním ČERTOVU BRÁZDU. Ta vede od jeho rodiště v Chotouni, až k dnešnímu Sázavskému klášteru.(Měří plných 21 kilometrů. Unavený čert slíbil pak poslušnost).
V roce 1032 se svatý Prokop setkal s českým knížetem Oldřichem, který zde zabloudil při lovu zvěře. Setkání se uskutečnilo u studánky VOSOVKA, z které dal Prokop Oldřichovi napít vody. Moudrost sv. Prokopa učinila, na českého knížete, velký dojem a slíbil Prokopovi vystavět klášter. Sázavský klášter byl vystavěn až Oldřichovým synem Břetislavem I. ,v roce 1033.
SVATÝ PROKOP se stal nejen patronem České země, ale i patronem národohospodářů, vinařů a vedle svaté Barbory i patronem horníků. Na jeho počest lidé stavěli kapličky vedle studánek a pramenů.
Tato KAPLIČKA svatého Prokopa byla postavena na rozcestí cest u studánky, po roce 1760. Máme ji vyobrazenou na dobové grafice z roku 1797. Původně v ní byla dřevěná plastika Sv. Prokopa s čertem.
Po celém světě je množství Prokopových soch, především na rozcestích cest, aby vedl unavené poutníky za k jejich životnímu cíli.
Mgr. Jan Heřman
