Procházku bohatě ilustrovanou knížkou mi připomněla návštěva rekonstruovaného zámku v Kácově. Co komnata, to jiný příběh malovaný na zdi, každý ale napínavý a mistrně vyvedený. Děj jednoho je dobře čitelný, děj druhého se odvíjí od fantazie toho, kdo jej čte. Barevné fantaskní výjevy ukrývající se desítky let ve starých zdech nyní s mravenčí pečlivostí kousek po kousku odkrývají restaurátoři. Autor původních fresek, dvorní malíř majitelky kácovského panství Anny Marie Toskánské (1672–1741) Karel Josef Moravini, by na ně byl pyšný, říkám si v duchu.
„Odhalujeme novodobější nánosy až po baroko, máme tam 16 vrstev přemaleb, takže je to obtížné. Každý metr omítky, který restaurujeme, se musí upevnit, proinjektovat, přetmelit a pak doretušovat do podoby z 18. století,“ vysvětluje můj průvodce, majitel kácovského zámku Ing. Jaroslav Kubíček. Velkými pomocníky jsou podle něj studenti dvou českých restaurátorských škol – pražské Akademie výtvarných umění a Pardubické univerzity –, kteří pomáhají odkrývat zejména figurální malby. „Když ale máme čtyři nebo pět místností s výjevy krajin, musíme povolat komerční restaurátory, a to je pak finančně o něco náročnější,“ poznamenal Jaroslav Kubíček. Vyzdvihl pomoc z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury a zejména od středočeského krajského úřadu, ale většina vynaložených finančních prostředků je jeho vlastních. „Jsem takový záchranář a musím věřit, že další generace si toho bude vážit,“ podotkl s úsměvem.
Právě fresky považuje Jaroslav Kubíček z celého zámku za nejcennější. „Paradoxem je, že přežily kvůli nedostatku peněz,“ říká. V roce 1918 totiž zámek přešel do vlastnictví státu, stal se pouhým objektem k užívání a velké rekonstrukce se mu vyhnuly. Díky tomu dnes může prostřednictvím restaurovaných maleb „vyprávět“, jak se v něm žilo v první polovině 18. století, kdy ho vlastnila kněžna Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská. Všech 19 místností, které tehdy zadala k výmalbě, se podařilo identifikovat za finanční pomoci Středočeského kraje. V suterénu navíc byly nečekaně objeveny renesanční fresky z poloviny 16. století.
Co se dá ze zdí kácovského zámku vyčíst? Třeba příběh o Mojžíšovi, jehož součástí je mimo jiné nalezení malého Mojžíše na březích Nilu, dále galantní společnost na břehu jezera se zámkem v pozadí a kašnou ve tvaru Herkula, který napřahuje kyj proti drakovi chrlícímu ze svého chřtánu vodu, pod kašnou pluje dvojice labutí; v pozadí další krajinky jsou dokonce vidět pyramidy. V jiné místnosti se objevily zbytky iluzivních malovaných závěsů se střapci a průhledem do krajiny. Na jiné fresce je scéna umývání nohou lemována barokní zahradou a v pozadí palácem, po levé straně stojí fontána ve tvaru velryby, z jejíž tlamy tryská voda, na pravé straně scénu lemují dva sedící pávi. Vedle stropní fresky s antickým výjevem se zachovaly i barokní špalety zdobené pitoreskními domečky v tehdy módním čínském stylu. Překvapením bylo i nalezení několika velbloudů ve freskové výzdobě – velkovévodkyně je údajně měla i ve svém zvěřinci. V druhém patře, jež sloužilo jako zázemí pro úředníky, se dokonce podařilo odhalit celý příběh z Ovidiových proměn týkající se Diany a Actaeona a jeho přeměna z lovce v jelena. Rovněž unikátní jsou také původně zachované barokní fresky iluzivních oken na venkovní fasádě zámku, které mají zobrazovat vrchnost shlížející na své poddané – jejich předlohou byla pravděpodobně samotná velkovévodkyně a její skuteční úředníci.
Anna Marie Toskánská nechala zpustlý renesanční zámek přestavět ve stylu barokního severoitalského šlechtického sídla. A tuto podobu mu chce Jaroslav Kubíček vrátit. A je v tom i jistá symbolika – vévodkyně Toskánská tehdy koupila zchátralý objekt, kterému předchozí majitelé nevěnovali pozornost; po téměř 300 letech koupil Jaroslav Kubíček týž objekt opět v žalostném stavu – sídlila v něm lesní správa, technické služby, byly v něm byty…
Zachránce památek zámeckým pánem
Na kácovský zámek zavítal Jaroslav Kubíček, který má s opravami historicky cenných domů bohaté zkušenosti, poprvé asi před 15 lety. Láska na první pohled to ale nebyla, naopak. Zámek byl v zoufalém stavu, plný obsazených bytů a navíc majetkem Státních lesů. „Řekl jsem si, že už v životě nemusím do Kácova jezdit, protože mně ta stavba neimponovala. Je zvláštní, jak člověk nedokáže na první pohled docenit, co se skrývá uvnitř, že to povrchní, co poprvé uvidí, neodpovídá kvalitě památky,“ přiznal. Později, když si říkal, že by si nějakou památku opravil rád i pro sebe, se na doporučení svého kamaráda zajel do Kácova znovu podívat. V té době jej již vlastnil městys Kácov a situace nebyla o mnoho lepší. Netrvalo dlouho a stal se z něj zámecký pán.
„Nelituji ničeho, jezdím se sem tak trochu radovat, protože na rekonstrukci památek je nejzajímavější to, že vás každý den něco překvapí, vykoukne na vás něco, o čem jste nevěděli,“ poznamenal. Připomněl třeba krásný gotický portál, který byl pod barokní omítkou, nebo renesanční kapli s krásnými nápisy z Bible kralické ve staročeštině. „Vůbec jsem netušil, že tu ta kaple je, věděli jsme jenom o té barokní… Každý den čeká nějaké překvapení. Na stará kolena jsem si udělal radost a odměnil jsem se. Je to ale o úhlu pohledu, někdo mě může mít za blázna,“ směje se Jaroslav Kubíček.
Připomněl, že kácovský zámek býval původně hradem – zbyl tu po něm poměrně velký gotický palác s věží –, který byl v polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek. Anna Marie Toskánská ho pak „oblékla“ do barokního kabátu. Jinak objekt zůstal v téměř nezměněné podobě. Asi nejcennější je jeho barokní přestavba, krásné fresky jsou ale i v suterénu, který se dochoval v autentické podobě z 16. století. Čtyři evangelisté nám tady sepisují svá evangelia. Kácovský zámek patří k významným památkám Středočeského kraje. „Stačilo málo a už tu nemusel být. Chytili jsme to za minutu 12, už dovnitř teklo, museli jsme vyměnit i část krovů, protože byly vyhnilé,“ vzpomněl Jaroslav Kubíček. Opravovat začali v roce 2018, kdy práce skončí, nedokáže odhadnout. „Pokud někdo opravuje zámky bez peněz z evropských fondů, trvá to deset, 15 i 20 let,“ podotkl. Pokud vše půjde podle plánu, rád by památku zpřístupnil co nejdříve, v současnosti je možné si ji prohlédnout nejlépe skupinově po předchozí telefonické domluvě. Postup rekonstrukce samotné a veškeré informace o zámku je možno sledovat nejlépe na FB profilu Zámek Kácov (kulturní centrum).
Z historie zámku
Na jeho místě původně stávala tvrz, která vznikla pravděpodobně v polovině 15. století. Její původní podobu není možné po několika přestavbách již rekonstruovat. V roce 1516 tvrz náležela Janu Dvořeckému z Olbramovic, po něm jeho bratrovi Přechovi Dvořeckému, který Kácov zadlužil a prodal. V roce 1536 byl majitelem Kácova Jan Tetour z Tetova, po roce 1541 jeho synové Lev a Bedřich. V roce 1555 získal tvrz, dvůr a městečko Jan Čejka z Olbramovic. Za jeho syna Václava Čejky z Olbramovic, který skupoval okolní statky, se Kácov stal střediskem rozsáhlého panství. V jeho rozšiřování pokračoval i Václavův syn Karel Čejka, kterému Kácov patřil od roku 1600 až do pobělohorských konfiskací.
Dalšími majiteli pak byli Jan Werde z Werdenberku, Jan Oktavián Kinský, Jan de Witte z Lilienthalu a jeho vdova Anna, rozená z Glauchova, Benigna Kateřina z Lobkovic a její syn Vilém Popel z Lobkovic, František Scheidler a jeho syn Ferdinand Kryštof, František Bohumír z Kaisersteinu a jeho vdova Marie Renata, Karel Jáchym Breda a Karel Richard Schmidlin ze Schmidlin, od nějž zámek koupila v roce 1726 Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská.
I když Anna Marie žila v Zákupech, pozornost věnovala i kácovskému zámku. Jižní, dvoupatrové průčelí zámku bylo obrácené k řece Sázavě, severní s hlavním vchodem bylo jednopatrové. Zámek dostal obdélníkový půdorys, západní a východní strana byly vyzdobeny věžemi s cibulovými báněmi. Osou zámecké budovy byla chodba prostupující oběma patry, z níž se vcházelo do většiny místností. Od náměstí byl zámek oddělen zdí s barokní branou. Se sousedním kostelem ho spojila 150 m dlouhá chodba. V této podobě se zámek zachoval prakticky dodnes. Po smrti Anny Marie Toskánské v roce 1741 se stal zámek jen sídlem správy panství a úřednickým obydlím. V roce 1805 bylo kácovské panství postoupeno salcburskému kurfiřtu Ferdinandovi, v roce 1847 zámek připadl císaři Ferdinandovi V. V roce 1918 se zámek stal vlastnictvím státu, od roku 2008 do roku 2018 byl majetkem městysu Kácov.
Foto archiv J. Kubíčka.
jt