Zasloužila se o objev několika stovek asteroidů. Vidět tu můžete největší český dalekohled nebo vlajku, kterou vzal na Měsíc americký astronaut s českými kořeny Eugene Cernan. Zdejší pracovníci zaznamenali první meteorit s rodokmenem na světě – dostal jméno Příbram – a jako první určili také dráhu a původ Čeljabinského meteoritu. Astronomové ze zdejšího oddělení meziplanetární hmoty, kteří pozorují meteory, jsou nejlepší na světě… Ondřejovská hvězdárna je prostě nejen největší českou hvězdárnou, ale také jedním z nejdůležitějších pracovišť svého druhu v Evropě. Od jejího prvního vědeckého pozorování letos uplynulo 120 let.
Ondřejovskou hvězdárnu založil v roce 1898 průmyslník a nadšenec do astronomie Josef Jan Frič. Observatoř původně plánoval spolu se svým mladším bratrem Janem, který se ale realizace nedožil – zemřel na komplikace spojené se zánětem slepého střeva. Na jeho památku si Josef do svého jména přidal i bratrovo a kopec Manda, na kterém hvězdárna stojí, přejmenoval na Žalov. Astronomie byla pro oba bratry velkou vášní, v Praze provozovali továrnu na výrobu přesných opticko-mechanických přístrojů, včetně astronomických. V ní měli i malou hvězdárnu a snili o tom, že někde vybudují opravdovou – firma jim na ni vydělala.
Žáby kam se podíváš
Zájem bratrů Fričových o vesmír podnítil rodinný přítel, zapálený astronom–amatér, spisovatel Jan Neruda. Na jeho báseň Seděly žáby v kaluži ze sbírky Písně kosmické odkazují v areálu ondřejovské hvězdárny i sgrafita na fasádě domu s Fričovou pracovnou – je na nich zobrazena skupina žab sledujících oblohu. Motiv žab se opakuje i na dalších místech areálu observatoře, mimo jiné na pomníku Josefa Jana Friče, a žáby také provádějí děti muzejní expozicí.
Z historie hvězdárny
Zalesněný pozemek u Ondřejova koupil Josef Jan Frič rok po bratrově smrti v roce 1898. Hledal místo, kde by pozorování nerušil především kouř z lokomotiv a kam by se dalo dojet z Prahy bryčkou. Obavy místních, že by tady mohl postavit továrnu, rozptýlila baronka a pěvkyně Národního divadla Eleonora Gayerová z Ehrenbergu, která se za něj přimluvila. Sama bydlela ve vile pod dnešní hvězdárnou – v dřevěné boudě za její vilou měl původně Frič malou pozorovatelnu.
Stavět se začalo v roce 1905 podle návrhu architekta Josefa Fanty. Z plánovaných tří kupolí byly nakonec postaveny dvě – centrální a západní –, které jsou nyní součástí muzea. První amatérské pozorování se uskutečnilo v noci z 31. července na 1. srpna 1906 v prvním ze čtyř pozorovacích domků v centru areálu.
Fanta navrhl i domek zahradníka a schodiště s terasou. Do areálu se vstupuje cihlovou bránou přes takzvané paví náměstí, kde astronomové dlouho chovali pávy, a kde se nachází pomník s bustou Josefa Jana Friče. Fantovým dílem je i bazén u centrální kupole. V roce 1913 byla na hvězdárně zřízena první stanice pro příjem přesných časových signálů na českém území – přijímala je z Eiffelovy věže v Paříži a z německého Norddeichu. V roce 1928 u příležitosti desátého výročí republiky věnoval Frič hvězdárnu státu.
V roce 1954 se hvězdárna stala součástí nově založeného Astronomického ústavu Československé akademie věd. V roce 1967 v jejím areálu zahájil činnost Perkův dalekohled, který je s průměrem hlavního zrcadla dva metry největším českým teleskopem – je mj. zapojený do programu mise PLATO ESA (Evropské kosmické agentury), která bude od března 2027 hledat planety podobné Zemi mimo Sluneční soustavu.
Součástí areálu hvězdárny jsou stavby z různých období. Sluneční observatoř z 50. let minulého století má na střeše kupoli a denní pozorování se zde kromě moderních technik dodnes kvůli dlouhodobé pozorovací řadě zakresluje i ručně na papírové formuláře. V budově Muzea Vojtěcha Šafaříka (astronom a přítel bratrů Fričových) jsou vystaveny historické přístroje, fotografie nebo česká vlajka a vydání Písní kosmických, které vyvezl do vesmíru astronaut Andrew Feustel.
Podklady pro článek a fotografie poskytl mluvčí Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan.
jt