Ve své historii, která se začala psát už ve 14. století, byl lecčíms. Gotickým hradem, honosným rodinným sídlem, romantickou „chatou“ i školou. Na svou druhou šanci čekal desítky let. Dostal ji v roce 2015 s příchodem nového soukromého majitele. Od té doby se zámek Líšno postupně probouzí z dlouhého spánku. Park, který ho obklopuje, již kompletně září novotou, západní a severní křídlo zámku se pyšní zrestaurovanými interiéry, ve východním křídle pokračuje čilý stavební ruch.
A ke konci se chýlí i první návštěvnická sezóna. Zámek ji zahájil letos o Velikonocích a otevřeno bude mít až do poloviny prosince, a to vždy o víkendech. Kromě toho připravuje i speciální prohlídky – jejich program zveřejňuje na svých webových stránkách a sociálních sítích. „S ohledem na to, že jsme úplně nový turistický objekt, ne úplně známý mezi lidmi, jsem s letošní návštěvností spokojen,“ zhodnotil kastelán a kurátor Mgr. Filip Píša. Historie Líšna je přitom podle něj pro Čechy důležitá – jedním z majitelů zámku byl totiž Vincenc (Čeněk) Daněk (1827–1893), český inženýr, strojní konstruktér, průmyslník a politik, spoluzakladatel strojírenského impéria, z něhož později vzniklo slavné ČKD. Jeho potomci ale během druhé světové války přijali německé občanství, zámek byl proto znárodněn a upadl do zapomnění. „Teď se ho snažíme znovu dostat do povědomí a návštěvníci jsou překvapeni bohatou historií, kterou jim představujeme,“ dodal Mgr. Filip Píša.
Od Beneše z Dubé po Český červený kříž
Původně gotický hrad Líšno založil asi v roce 1367 Beneš z Dubé. V polovině 15. století ho získal stoupenec Jiřího z Poděbrad Zdeněk Konopišťský ze Šternberka – poté, co krále zradil, o všechny své hrady – Líšno, Konopiště a Český Šternberk – přišel. Novým pánem Líšna ustanovil Jiří z Poděbrad jednoho ze svých synů, Hynka z Münsterberka. Nový panovník Vladislav Jagellonský pak hrad předal v roce 1478 Petrovi II. Holickému ze Šternberka, který zahájil přestavby sídla ve stylu pozdní gotiky, vylepšil jeho opevnění a celkovou obranyschopnost. V druhé polovině 16. století se do renesančních úprav hradu pustil vnuk Petra II. Holického ze Šternberka Otakar. Dalšími majiteli pak byly Otakarova dcera Dorota a její děti.
Za třicetileté války hrad velmi zpustl. V roce 1667 ho získal syn Anny Albertiny Petr Vilém z Říčan. Jeho syn Karel Šebestián však Líšno roku 1712 prodal své švagrové Marii Renatě ze Satzenhofenu, která jej posléze roku 1744 prodala Lucii z Kokořova. Ta hrad a přilehlá panství vlastnila necelých 40 let, než ho v roce 1781 prodala klášteru servitů v Praze u sv. Michala. V roce 1785 byl tento náboženský řád zrušen reformami císaře Josefa II. a hrad se stal vlastnictvím náboženského fondu. Pak se na panství vystřídali další dva majitelé a následně ho roku 1803 koupil rod Pourtales.
Hrad ale postupně chátral, až ho roku 1872 koupil pražský průmyslník Vincenc Josef František Daněk Edler von Esse. V letech 1873–1884 ho nechal od základů přestavět na přepychový zámek v romantickém stylu a kolem něho vybudoval anglický park. Jeho vnuk Oskar Daněk Edler von Esse za 2. světové války přijal německé občanství, na základě Benešových dekretů proto po válce zámek přešel do vlastnictví státu. V roce 1945 v něm byla zřízena ústřední škola Československého, později Českého červeného kříže, který zámek provozoval do roku 2000, kdy byl kvůli špatnému stavu uzavřen. Od roku 2015 je zámek i park v soukromém vlastnictví.
Co vidí oči návštěvníka
„Návštěvníci jsou překvapeni, když otevřeme první dveře do přijímacího salonku a za nimi vidí křišťálový lustr a honosné štuky, protože co čekat od památky po rekonstrukci, která byla vesměs ruinou – propadlé krovy, zničené stropy a podlahy… Lidé od nás odcházejí mile překvapeni, co je tady k vidění, i když ne všechen mobiliář je původní, naštěstí víme, jak byly místnosti vybaveny,“ uvedl Mgr. Filip Píša.
Současný prohlídkový okruh vede zrestaurovanými prostory severního a západního křídla zámku s dochovanou romantickou štukovou výzdobou, dřevěnými obloženími i kazetovými stropy. V západním křídle návštěvníci uvidí hlavní reprezentační prostory s velkým (rytířským) sálem, které bývaly v době středověku nejdůležitějším místem šlechtického sídla. Odehrával se v nich kulturní a společenský život, konaly se tam audience, hostiny, turnaje. Projdou se také menšími odpočinkovými salonky.
Za Vincencem Daňkem
V severním křídle mohou obdivovat hlavně slavnostní a rodinnou jídelnu nebo osobní prostory Vincence Daňka, jako například pracovnu nebo rokokový salonek. Okna pracovny zdobí vitráž ve tvaru Daňkova erbu, který vizuálně propojuje jeho profesní úspěch se společenským postavením – je na něm mimo jiné stříbrné kolo odkazující na Daňkovo podnikání a přilbice s korunou, z níž vyrůstají dva daňčí parohy. Za své průmyslové zásluhy a dobročinnost byl Daněk povýšen do šlechtického stavu v roce 1878 s tím, že mohl používat predikát šlechtic z Esse (tedy „z výhně“).
Během prohlídky se návštěvníci dozví mimo jiné i to, že Daněk pomohl s velkou rekonstrukcí pražského staroměstského orloje v letech 1864–1866. Nejenže náročnou opravu průmyslník sám zaplatil, osobně také pomohl vyřešit spor s hodinářem Janem Holubem, jehož bicí stroj komise odmítla. Daněk Holuba zaměstnal ve své továrně a společně postavili věžní hodiny pro kostel sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně. Dostalo se mu za to významné pocty – jako jeden ze dvou nejvýznamnějších světských mecenášů – druhým byl tehdejší starosta Karlína Josefe Götzl – je zobrazen v levé dolní části monumentálních bronzových vrat chrámu, která vznikla podle uměleckého návrhu Josefa Mánesa.
Speciální prohlídky
Zatímco park a severní a západní křídlo zámku jsou hotovy, v jeho východním křídle pokračují stavební a restaurátorské práce. Návštěvníci se s nimi mohou seznámit během speciálních prohlídek. “Pořádáme také večerní prohlídky na určité téma, věnujeme se i jednotlivým ročním obdobím, třeba Velikonocím nebo adventu. Díky průvodcům v kostýmech to není jenom klasické provázení, ale kulturní zážitek. Je to ve formě divadla, kde vystupujeme většinou jako majitelé Daňci,“ popsal Mgr. Filip Píša. Přes léto nabízejí také speciální prohlídky parku, v němž rostou jedny z nejstarších tújí v Česku a který návštěvníci přezdívají „malé Průhonice“.
Více informací je na www.zameklisno.cz a Facebooku či Instagramu.
jt